Salut tout le monde! Nebo bych měla místo toho říct hola? Pokud jste se ocitli zde, je to proto, že přemýšlíte, který cizí jazyk studovat a konečně jednou provždy odpovědět na vaši palčivou otázku: který jazyk je snazší zvládnout, španělštinu nebo francouzštinu?“
Je nepochybné, že získat plynulost v jakémkoli cizím jazyce je značný úkol, bez ohledu na to, který jazyk si vyberete. Dobrou zprávou je, že francouzština i španělština jsou ve srovnání s mnoha jinými světovými jazyky považovány za poměrně snadné na naučení. Podle Institutu pro zahraniční služby (Foreign Service Institute) totiž dosažení znalosti některého z těchto jazyků vyžaduje nejméně času na studium, a to v průměru asi 575-600 hodin nebo přibližně 24 týdnů (v závislosti na vaší rutině).
Učte se jeden nebo oba
Ještě lákavější je skutečnost, že studium jednoho z těchto jazyků výrazně zlepšuje vaši schopnost rychleji zvládnout druhý. Protože jsem se osobně nejprve naučil francouzsky, dokázal jsem se mnohem rychleji a efektivněji naučit španělsky a mohu vám slíbit, že je to naprosto možné i pro vás.
Co je na každém jazyce obtížné?“
Předtím, než se pustíte do nové výzvy, pomůže vám připravit se na překonání možných překážek, které vás čekají. To je zvláště důležité, když zvažujete své možnosti mezi dvěma úzce souvisejícími studijními obory. Prozkoumejme nejsložitější aspekty španělštiny i francouzštiny, abychom vám dali představu o možných překážkách na cestě k plynulosti.
Složitost francouzštiny
Pravidla výslovnosti
Pro zvládnutí francouzské výslovnosti i sluchového porozumění je třeba věnovat pozornost detailům. Kvůli spojkám, enchaînement, tichým souhláskám a jejich četným výjimkám je obtížné určit, kde jedno slovo končí a druhé začíná.
Pět přízvučných znamének
Francouzština používá pět různých přízvučných znamének, která ovlivňují výslovnost slov i jejich význam, a dokonce napovídají, jak se slovo psalo ve starověku. Těchto pět přízvučných znamének je:
- Přízvuk aigu: é (vyslovuje se „ay“)
- Přízvuk grave: è, à (vyslovuje se „eh“ a „ah“)
- Přízvuk cédille: ç (vyslovuje se „s“)
- Přízvuk cirkonflexe: (vyslovuje se „eh“)
- Le Tréma: ë, ï (vyslovuje se „eh“ a „ee“)
Dvojčlenný minulý čas
Francouzský minulý čas se skládá ze dvou částí, pomocného slovesa a příčestí minulého, tzv. le passé composé. Tento čas se sice používá také v angličtině a španělštině, ale ve francouzštině je mnohem častější. Ve skutečnosti je to v podstatě ekvivalent minulého času prostého v angličtině a španělštině. Velkou bolestí hlavy je zde naučit se, zda při tvoření složeného minulého času použít jako pomocné (nebo pomocné) sloveso „avoir“ nebo „être“.
Například při slově „aller“ nebo „jít“ se v le passé composé používá être (ve spojení se „suis“):
- Je suis allé au parc. (Šel jsem do parku.)
Zatímco „ranger“ nebo „uklízet“ používá „avoir“ (konjugované na „ai“) v le passé composé:
- J’ai rangé ma chambre. (Uklidil jsem svůj pokoj.)
Specifický a složitý pořádek slov
Francouzština používá velmi specifický pořádek slov a strukturu vět, která nedává prostor pro odchylky. Když se sloveso, zájmeno, předmětové zájmeno nebo příslovečné určení ocitne na nesprávném místě, pravděpodobně z věty uděláte úplný nesmysl, nebo ještě hůře – řeknete něco úplně jiného, než jste zamýšleli.
Souhlas se složenými slovesy
Pamatujete si, jak jsem se zmínil, že le passé composé vyžaduje, abyste se naučili používat jako pomocné sloveso buď „avoir“, nebo „être“? No, je to ještě horší: tato slovesa musí souhlasit i se zájmenem, ke kterému se vztahují! Složená slovesa a zájmenná slovesa mění pravopis (a někdy i výslovnost) v závislosti na předmětu věty nebo přímém objektu.
Například,
Pokud je přímým objektem muž, pomocné sloveso „avoir“ se nemění, aby souhlasilo:
J’ai vu à Pierre. (Viděl jsem Pierra.) – se mění na – Je l’ai vu. (Viděl jsem ho.)
Pokud je však přímým objektem žena, sloveso se mění na souhlasné:
J’ai vu à Lisette. (Viděl jsem Lisette.) – se mění na – Je l’ai vue. (Viděl jsem ji.)
*Slovesa spojená s être stejně jako zájmenná slovesa vyžadují ještě větší pozornost. Více se dozvíte z populárního blogu o výuce francouzštiny Lawless French.
Dvojčlenná negace
Francouzština používá dvě slova – „ne…pas“ – která obklopují spojované sloveso, zájmeno a slovesnou předložku, aby vznikla záporná věta. Druhou část „pas“ lze nahradit slovy „jamais“ pro „nikdy“, „personne“ pro „nikdo“ a „rien“ pro „nic/nic“. Například:
J’ai de l’argent. (Mám peníze.)
Je n’ai pas d’argent. (Nemám žádné peníze.)
Je vais à l’école. (Chodím do školy.)
Je ne vais jamais à l’école. (Nikdy nepůjdu do školy.)
S francouzskou negací se určitě roztrhl pytel, když mezi ně začnete cpát zájmena a předložky!
Složitost španělštiny
Přehlcení konjugací sloves
Pro každé španělské sloveso existuje více než 100 konjugací. Ano, to je hodně! Mnoho začínajících studentů španělštiny zažívá únavu z konjugace, z přetížení mozku obrovskou variabilitou sloves. Nejlepší způsob, jak to překonat, je nespěchat, uspořádat si slovesa podle kategorií (ar, er, ir) a nepravidelná slovesa se učit za pochodu. Také se zpočátku příliš nestresujte a více se spoléhejte na předmětové zájmeno, které dělá těžkou práci. Když už jsme u předmětového zájmena…
Předmětové zájmeno se často vynechává
Španělština je proslulá tím, že v každodenních rozhovorech a komunikaci předmětová zájmena zcela odstraňuje. To vyžaduje, aby se studenti naučili nazpaměť každou konjugaci (ve všech časech), aby pochopili, kdo (a kdy) děj vykonává.
Například,
Fuimos al supermercado. (Šli jsme do supermarketu.)
Je sice přijatelné říkat nosotros fuimos, ale je to zcela zbytečné, protože ze slovesa je jasné, kdo tam šel.
To se zkomplikuje, když se vás někdo zeptá:
¿Va al supermercado?
Aha! Myslí tím VY jako usted va nebo myslí ON/ONA jako él/ella va? Tady vás zachrání jen kontext!“
Super obyčejný subjunktivní čas
Subjunktiv je složitější než francouzský subjunktiv a ve španělštině se používá neustále. Objevuje se, když mu předcházejí určitá spouštěcí slova (viz příklady), která si budete muset zapamatovat. Důsledně se také používá k vyjádření přání, tužeb, pravděpodobnosti a spekulací.
¡Ojalá que salga bien! – (Doufejme, že všechno dobře dopadne!) – spouštěcí slovo je ojalá
Necesito que me traigas un vaso. – (Potřebuji, abys mi přinesl šálek.) – vyjadřuje přání/potřebu
Více o tomto čase se dozvíte v našem seriálu o subjuntivu.
Dva časy imperfekta subjuntivu
Pro vyjádření imperfekta subjuntivu existují dva tvary: -ra a -se. Dobrou zprávou je, že se pravděpodobně budete muset zaměřit pouze na -ra, protože se v řeči běžně používá. Špatná zpráva? Oba tvary se používají v písemném projevu, zejména v literatuře, takže bude lepší, když se je naučíte oba!“
Například je docela běžné slyšet:
Si yo tuviera un cachorro, estaría super feliz! (Kdybych měl štěně, byl bych super šťastný!)
Naproti tomu toto není běžné slyšet, ale můžete se s tím setkat ve španělské literatuře:
Le exigieron que aprendiese a manejar. (Požadovali, aby se naučil řídit.)
Dva způsoby, jak říct „být“
Španělská slovesa estar a ser znamenají v češtině „být“, ale mají téměř zcela odlišný význam. Estar se obvykle vztahuje k dočasným stavům bytí a existence, zatímco ser znamená, že něco je trvalejší; na vaší cestě k plynulosti se však objeví spousta výjimek!
Estoy en la cocina. (Jsem v kuchyni.) – dočasný, měnící se
Soy de España. (Jsem ze Španělska.) – trvalá vlastnost já
Ale pozor! Pro sloveso él está muerto používáme dočasné sloveso estar ve významu „je mrtvý“.
Více falešných přátel než sesterských slov
Jiný název pro „sesterská slova“ jsou kognáty, což jsou slova napříč jazyky, která mají podobnou výslovnost a význam. Na druhou stranu falešná kognáta, známá také jako falešní přátelé, jsou slova, která vypadají podobně, ale nemají stejný význam! Ve srovnání s angličtinou má španělština více falešných přátel než kognátů. Chcete vidět několik příkladů? Podívejte se na tento seznam 40 falešných kognátů ve španělštině, které vás vyvedou z míry a zamotají vám hlavu.
Co je na každém jazyce snadné
Uf! Zhluboka se nadechněte. Všechny složitosti se rozplynou (nebo alespoň prozatím ustanou), zatímco my se zaměříme na to, co je na učení každého jazyka snadné a příjemné.
Jednoduchost francouzštiny
Už znáte tunu francouzské slovní zásoby
Ve skutečnosti má angličtina s francouzštinou společného více než kterýkoli jiný jazyk. Historicky byla francouzština v Anglii jazykem vládnoucí třídy, zatímco proletariát mluvil anglicky. Nakonec se tyto dva jazykové světy střetly a statistiky říkají, že angličtina si z francouzštiny vypůjčila neuvěřitelných 45 % slov!“
Vždy se používá předmětové zájmeno
Podobně jako angličtina i francouzština ve svých větách vždy používá předmětové zájmeno. To je dobrá zpráva pro začátečníky, protože to znamená, že slovesné vazby nejsou pro porozumění nezbytné! Protože mnoho sloves zní v konjugaci podobně, předmětové zájmeno je vlastně to, co zajišťuje přehlednost.
Například
Tu viens avec moi. / vyɛ̃ / (Jdeš se mnou.)
Elle vient avec mon ami. / vyɛ̃ / (Přijde s mým přítelem.)
Jen dvě slova znamenají „ty“
Francouzština používá „tu“ jako jednotné číslo a familiární tvar, zatímco „vous“ je množné číslo a formální tvar.
Tu = ty (neformální)
Vous = vy (formální)
Vous = vy všichni
Francouzský subjunktiv není příliš častý
Francouzský subjunktiv se jistě používá, ale ne tak často jako ve španělštině. Navíc je téměř jen po „que“ (zatímco španělský subjunktiv je po que, cuando, como atd.)
Tu fais ton travail. (Děláš svou práci.)
Je veux que tu fasses ton travail. (Chci, abys dělal svou práci.) – podmět
Jednoduchost španělštiny
Španělština je fonetická
Pokud si ve slovníku vyhledáte nějaké španělské slovo, všimnete si, že vedle něj není fonetický průvodce, jako je tomu v češtině. To proto, že španělština je fonetická! Jakmile se naučíte, jak se vyslovují slabiky a písmena, pak platí jednotná pravidla pro všechna slova (až na několik výjimek).
Pravidla pro přízvuk
Důraz španělských slov obvykle připadá na předposlední (předposlední) slabiku. Pokud tomu tak není, objevuje se přízvuková značka na samohlásce, která nese důraz.
Například,
Yo hablo con mi madre. / AH-blo / (Mluvím se svou matkou.) – důraz na předposlední slabice
Ella habló con mi tía. / AH-BLO / (Mluvila s mou tetou.) – důraz na poslední slabice se značkou přízvuku
Tato důslednost vám umožní správně číst zcela nová slova!!!
Pružný pořádek slov
Na rozdíl od angličtiny a francouzštiny má španělština pružný pořádek slov, který vám umožní přesouvat předmět od začátku ke konci. V angličtině používáme pořadí podmět → sloveso → předmět (SVO). Ve španělštině bude znít správně jak použití pořadí SVO, tak i VSO a VOS. Například:
Ella camina en el bosque. – Chodí po lese.
Camina ella en el bosque. – Prochází se v lese.
Camina en el bosque ella. – Ona chodí v lese.
Jste připraveni začít?“
Teď, když jsme si řekli, co je na učení jednotlivých jazyků těžké a co snadné, je čas, abyste se rozhodli! Španělština i francouzština netrpělivě čekají na to, až je zvládnete, takže možná budete jako já a rozhodnete se naučit je oba. Pokud si chcete ještě dnes procvičit španělštinu s rodilým mluvčím, přihlaste se na bezplatnou lekci s našimi učiteli, kteří žijí v Antigue v Guatemale! Pokud vás tentokrát zaujala francouzština, podívejte se na bezplatný zkušební kurz, který Coucou French nabízí.
Chcete se začít učit španělsky snadnou cestou? Podívejte se na tyto nabídky!
- Autor
- Poslední příspěvky
- Španělská slova o jídle a vaření pro vaše předškolní dítě – 10. ledna 2021
- Pokoje ve španělštině: Rozsáhlá slovní zásoba k domu a nábytku – 4. ledna 2021
- Oslavte Den díkůvzdání ve španělštině! Slovní zásoba pro děti – 19. listopadu 2020